2. kapitola _ jo?
až přijdu na řadu zazpívám jim Call me maybe od Carly rae jepsen. oni my řeknou že si mám složit svojí. je jedenáct a škola končí ve tři. a tak tam jdu a řeknu že jsem byla u zubaře a ten mě tam nějak zadržoval. pak si napíšu omluvenku a napodobím podpis mámy a dám to úče. ona přikývne a já se posadím. po škole řeknu Janet at ke mně po úkolech přijde. doma si zuju boty nikdo není doma, kromě Luisy. a sakra, to zas bude rambajz! zapnu si kameru na všechna možná místa nasměruji ke dveřím a uvidím Janet. takhle rychle! odběhnu otevřít. "ahoj, beatrice!" řekne a dá mi dárek. je to bonboniera s nápisem HVĚZDA. "dík, pojd dál" řeknu a zavřu za ní. vyjdeme nahoru. "Beatrice! kdo tu sakra je?" ptá se Luisa. " Janet " řeknu
Luisa Janet zamává a řekne " jé! ahoj" tuknu si na čelo a udělám ksicht. "já to nechápu." řekne "tvoje ségra je hodná a ty se na ní takhle šklebíš. já, kdybych měla tolik sourozenců jak ty tak bych se zbláznila radostí. je nuda bejt jedináček" " to je sourozenecká rivalita. někdo je takovej a druhej takovej, no a prvorozenej se vždycky hrozně naštve když ho vlastně a vpodstatě já sesadím z trůnu. ale pak zjistí že mě může komandovat a potom je konec se sourozeneckou láskou. ale ty by si byla beztak ráda si prvorozená, víš?" "aha" řekne ale vypadá to že jí to moc nezajímá. "hele nejdeme na zahradu?" "asi ne" "tak co budeme dělat?" "když jste tak bohatý a máte bazén, velkej barák všechno musíte mít i nějaký drahý stolní hry, ne?" "no máme..." "nic?" "nic jen normální, nudný" řeknu "tak jdeme na zahradu" řekne Janet " a nebo můžeme hrát na ... ne budeme skládat písničku na ten talenták ne?" s tím souhlasila nakonec jsme složili: